pátek 6. října 2017

S vůní Chanel No.5 (Noc s Marilyn Monroe - Lucy Hollidayová)

Jsou knihy, u kterých si člověk neudělá žádné poznámky ani nenalepí záložky. Jsou to knihy, které si berete do rukou s úsměvem a těšíte se, jakou lotrovinu v nich zase najdete.
Je to něco jako s kávou. Ta může symbolizovat taky pohodu, nohy nahoře a klid. Tak je to i s těmito knihami. Nečekáte nic víc než pohodu a relax.

Libby Loxmanovou známe už z díla Nocs Audrey Hepburnovou, kde se jí na gauči objevila slavná Audrey, která ji dávala rady do života a kradla kávu.  

No a protože Libby gauč nevyměnila, v tomto díle se potkává s vůní Chanelu č.5 a Marilyn Monroe. Užvatlanou, téměř nahou Marilyn, která ještě není tolik známá a která dodá Libby zase trochu jiného šmrncu. Velký oblak omamné vůně, blond přeliv, úzkou sukni a tak.

Ale abychom trochu pokročili v životě jedné návrhářky. Libby má zase svého Ollyho, kterému ale dochází trpělivost a Libby to pořád a stále nedochází, spřátelí se opět se svým hereckým princem a idolem Dillonem, který se léčí v protialkoholické léčebně a v poslední řadě se snaží přežít svou potrhlou sestru, které bych nejradši zakroutila krkem.

Libby je na tom trochu jako já. Taky pořád na něco zapomíná a pak se to snaží všemožně napravit. Prostě sám život. Její nejlepší kamarádka Nora je toho zářným příkladem. 

Zdroj

Je to takový ten příběh, ke kterému si sednete, abyste vypnuli. Něco jako při sledování Přátel nebo Gilmorových děvčat. Lucy Hollidayová má styl psaní, který se lehce čte a donutí nás opravdu odpočívat. I když se na stránkách zrovna Libby žene za krajkovým svatebním závojem. A to nechcete.


Těším se na třetí díl, kde se bude povalovat Grace Kelly :-)



Safienka



Název: Noc s Marilyn Monroe
Autor: Lucy Hollidayová
Vydává: Ikar, 2017




V pyžamu od rána do rána (6 tipů na skvělé filmy)

To jsou někdy dny, kdy se mi vůbec nechce převlíkat a nejradši bych byla pořád v pyžamu a županu. Mým huňatým županu, který umí pěkně zahřát. Jo a tlusté ponožky, ale to je snad jasné ;-)

Někdy mám náladu celé dny jen a jen číst (což u mě není nic divného) a někdy zase jen a jen koukat na nějaké filmy nebo seriály.

A protože už je podzim a venku je to správné počasí na válení se doma, kdy člověk nemá špatný pocit, že tak dělá, tak jsem tu s tipy na filmy, které mi v poslední době učarovaly.

Takže uvařte si kakao, horkou čokoládu, kafe nebo čaj a jde se na to.

Zdroj



MÝCH TOP 6 FILMŮ ZA POSLEDNÍ DOBU



Má to být romantika, ale spíš je to příběh o mladíkovi s Aspergerem, který ztratí otce a snaží se být víc společenský. No, moc mu to nejde. Tak ho jeho oblíbený vesmír drží na nohách. A pak se zamiluje. A jde mu to jen chvíli. Moc pěkný film.

Zdroj



Film se zařazuje se do dob, kdy se v Americe snažili dostat svého prvního kosmonauta do vesmíru a kdy se dělali velké rozdíly mezi tím, jestli jste černoch nebo běloch. Krásné, úžasné, podle pravdy. A sem tam protkané černošskou hudbou, kterou naprosto miluji. Připomínalo mi to film The help. I tu svéráznou služebnou zde najdete ;-)
Tři ženy, tři Afroameričanky,tři nadané osobnosti, které se vepsaly do dějin svou inteligencí a prací v NASA. Kdo je fanouškem seriálu The Big Bang Theory bude mile překvapen.

Zdroj



Říkala jsem si, že Francie, Omar Sy a dokonce i stejný dabing. A prostě. Chce to hodně moc kapesníčků. Nádherný film. Mladík, kterému přilítne do náručí malá dcerka a nechá ho napospas všemu, co zná. Kaskadér, který udělá vše, aby bylo jeho dítě šťastné.

Zdroj



Na tento film jsem se chystala už dlouho a konečně ho viděla. Film natočen podle knihy Jane Hawkingové (bývalé manželky Stephena Hawkinga).  Muž, který je už od mládí těžce postižen a řadí se mezi jedny z nejchytřejších lidí. Ač je svým tělem maximálně znevýhodněn, jeho hlava mu dokazuje opak. Záznam života teoretického fyzika a jednoho z nejznámějších vědců vůbec byl opravdu skvělý zážitek. A velký obdiv manželce.

Zdroj



Na tuto krásu jsem natrefila úplně náhodně. Vlastně jsem ji objevila v jedné FB skupině a musela ji hnedka vidět. A stálo to za to. Zážitek podobný Amélii z Montmartru s Jessicou Brown Findlay, kterou znáte ze seriálu Panství Downton, kde ztvárnila lady Sybil. Osamělé děvče, které pracuje v knihovně, má svůj úhledně srovnaný byteček, zohyzděnou zahradu a praštěného souseda. Aby v bytě mohla zůstat, musí dát do kupy tu zeleň venku a k tomu potřebuje pomoc. 

Zdroj



Poslední film, který jsem viděla a který byl naprosto úžasný. Will Smith, Kate Winslet, Keira Knightly...Otec, úspěšný muž, který se musí vyrovnat se smrtí své šestileté dcery. Nelehký úkol, který mu netradičně pomůže zvládnout trojice nejlepších přátel. Skvělý počin a určitě kapesníčky k tomu.

Zdroj


A co vy? Jaké tipy na filmy mi doporučíte vy?
Mějte krásný podzimní upršený den.



Safienka

úterý 26. září 2017

Navždy a věčně (Tisíc polibků - Tillie Coleová)

Viděli jste nebo četli PS: I love you Cecilie Ahern, kdy Holly dostávala dopisy od mrtvého manžela?
Viděli jste nebo četli Nezapomenutelnou cestu od Nicholase Sparkse, vlastně spíš emotivnější filmové podání s názvem Walk to remember, kde se rebel Landon zamiluje do tiché pobožné Jamie a snaží se jí před její smrtí splnit všechna přání?
Četli jste či viděli jste Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, kde je spousta mladých lidí s rakovinou nebo jiným postižením?
Jestli máte na všechny tři otázky ano, tak vám mohu říct, že kniha Tisíc polibků je mix toho všeho. Je to nálož plná emocí.


Nejhorší na tom všem je to, že víte od začátku, jak to skončí, co se stane a jak to bude probíhat. Protože vám to poví hned na přebalu knihy. To by se mělo zakázat.

""JÁ UMÍRÁM!" zařvala jsem do tichého hájku, neschopná to dál snášet."

Díky tomu se mi do knihy vůbec nechtělo. Když pominu fakt, že mi kamarádka řekla, že to je horší jak Hvězdy nám nepřály. A u toho se brečí hodně. Hodně se brečí taky u PS: I Love you a Nezapomenutelné cesty. A já nerada brečím u knih. Radši se směji.

Copak si můžeme dovolit plýtvat dechem? Copak si můžeme dovolit mrhat něčím tak vzácným? Měli bychom usilovat o to, aby každé vzácné nadechnutí bylo využito co nejlépe, aby náš krátký život na zemi byl naplněn vzácnými chvílemi.“

V tomto díle je spousta pravd. Je v tom láska s velkým L, kterou prožívá Poppy a Run už od osmi let. Od té doby, co se jeden malý blonďatý kluk přestěhuje vedle holky s velkou mašlí ve vlasech.
Nehnou se od sebe. V patnácti se ale musí rozloučit. A zpečetí to prvním milováním. Což je na můj vkus zbytečné. Chápu tu vášeň, oddanost a okolnosti, ale v patnácti? To mě v knize snad jediné zaskočilo a trochu jsem nad tím polemizovala. Asi je to tím, že mám doma dceru a nějak teď vidím víc za roh. I když tam autorka mluví o připravenosti a o velké lásce. Nesouhlasím s ní.


Každopádně po odloučení Poppy a Runa se všechno změní. Naprosto všechno. A od té doby se to veze po vlnách slz. Run jede ještě ve vzteku, vzdoru, poznávání a pochopení.
Je to opravdu kniha, která je taková detailní ve všech emocích. Vyjadřuje se hodně o pocitech a výrazech a myšlenkách. O tom, jak máme jít za svými sny a nevzdávat se jich. O bolesti při ztrátě nejbližšího. No, nebrečte u toho, když je to tak dojemné.

Co je vlastně takovým nosičem příběhu, krom té lásky, je sklenice s 1000 papírky pro 1000 polibků. Poklad, který dala Poppy umírající babička a na kterou si má zaznamenávat všechny ty nejkrásnější polibky v životě.

Musím říct, že jsem z tou knihou lehce bojovala. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak to celé autorka pojme, ale na druhou stranu se mi nechtělo do toho uslzeného údolí, kterým bezesporu je.
Má spoustu myšlenek ohledně života, které může mladým předat.

V závěru se mi moc líbí myšlenka toho, že každý má svou spřízněnou duši. Každý ji potká v jinou dobu. Jediné co je jisté je to, že ti dva patří opravdu k sobě. Ať si každý říká co chce.

Navždy a věčně.“

Pokud se potřebujete vybrečet, nebo nakouknout pod pokličku mladých s rakovinou, toto bude určitě kniha pro vás.




Safienka


Název: Tisíc polibků
Autor: Tillia Coleová
Vydává: Yoli, 2017

pondělí 25. září 2017

U mě doma: Kosmetika od Karla Hádka

Jsem věrná. A v kosmetice to platí ještě o to víc.
V koupelně mám jen pár značek, které používám pořád dokola a vůbec se mi je nechce měnit za něco jiného. Ano, občas si nechám něco doporučit, ale převážně jedu pořád to samé.

Jeden takový miláček je kosmetika od pana Hádka, která se vyrábí ve Stříbře.
Používám ji již nějaký ten rok a poté, co jsem absolvovala kurz aromaterapie (článek zde), tak jsem si ji zamilovala ještě víc.
Používám ji opravdu všude. Od svého obličeje, přes tělo, úklid a všemožné životní trable a neštěstí. Samozřejmě tím myslím odřeniny, nachlazení, pupínky atp.

Za poslední dobu jsem si oblíbila hned několik produktů.



Ze série PÉČE O TĚLO A PLEŤ

Sprchové oleje - citronová růže, meduňkový SO
Koupelové oleje - Eukalyptovo-tymiánový KO, Dr.Voštěp
Ano, ano, ano. Naprosto boží! Vyzkoušela jsem sprchový olej citronová růže, meduňka, borovice a jalovec a všechny naprosto zbožňuji. Provoní nejen vás, ale i koupelnu a hlavně po nich nejsem vysušená a neloupu se. Osprchuji teplou vodou, vezmu do ruky, promísím a namažu se. Občas spláchnu, občas nechám rebelsky uschnout.
Úžasné jsou i koupelové oleje, nepoužívám je ale tak často, neboť se častěji sprchuji. Přesto jsou to taktéž specialitky. Třeba ten Eukalyptovo-tymiánový pomůže proti nachlazení, jak u dospělých, tak i u mrňat. Dr.Voštěp zase pomůže od svalových bolestí způsobených kyselinou mléčnou.


Jojobová pleťová maska
Neutrální maska, která má protizánětlivé účinky a je vyráběna z jojobového oleje lisovaného za studena. A já jsem strašně moc spokojená. Objednávám si vždycky jen to pidi balení a vydrží mi přesně do další objednávky. Já tento poklad nevyužívám vlastně ani jako pleťovou masku, spíše jako noční krém. Zhruba obden si ji nanesu na vyčištěnou pleť a nechám ji tam do rána. Je naprosto úžasná!


HY-Intima
Říká se, že nejlepší hygiena dámských pohlavních orgánů je čistá voda. Někdy člověk ale chce trochu vonět a dopřát si něco víc. Po porodu jsem vyzkoušela hned několik výrobků, ale nic jsem nesnesla. Až HY-Intima od pana Hádka mi vydržela. Jedu už několikátou flaštičku. Je to poklad, který obsahuje mandlový, jojobový, sojový a olej z vlašských ořechů. Z éteráčků je tam například levandule a tymián. Má dezodoranční a antiseptické účinky. Díky své jemnosti se dá použít i u dětí.
A hlavně, když už si ho vezmete někam na cesty, tak se jím dá i odlíčit ;-) No, neberte to.


Zubní olej Kariosan
Ten je určen pro boj proti zubnímu kazu, paradontóze a hlavně pro udržení ústní pohody. Je antimikrobiální a bojuje proti bakterii Streptococus mutans. Obsahuje olej sojový, kanolový, olivový a olej z vlašských ořechů. Jako éteráčky jsou tam přidány santal, čajovník, tymián, andělika, manuka. Jelikož tam není éterák z máty peprné, je možné ho používat při braní homeopatik a nevadí tolik dětem. U nás doma vyhrál u Marušky, protože jak říká, maminko ten nepálí. Jelikož má potravinářskou kvalitu, tak ho můžete klidně i spolknout, což se u past říkat nedá. Bohužel to dětí moc nechápu, takže je olejíček pro ně tou nejlepší volbou. A já jsem taky spokojená.

Kaštanový olej
O kaštanovém oleji jsem se dozvěděla díky svým popraskaným žilkám a křečákům. Psala jsem panu Hádkovi a on mi ho doporučil. Používám ho dvakrát denně a řekla bych, že je vidět rozdíl.
Jedná se o olejový macerát, který zlepšuje látkovou výměnu v místě aplikace. Je vhodný pro unavené nohy, na křečové žíly a vlastně všude, kde jsou rozšířené žilky. Jeho vůně není výrazná a nezanechává lesklý povrch. Za mě super investice a pomocník.



Ze série POMOC V NESNÁZÍCH

Atemol
Tuto směs éterických olejů, která je určena na pomoc proti kašli, jsem si pořídila po doporučení na zmíněném kurzu. Nejčastěji ji dávám na tampónek dětem na polštář a musím zaťukat, děti v noci nepropadají dávivému kašli a i mě to pomáhá. Fetuji pak o sto šest. Dávám také do aromalampičky a nebo na mokrý hadr na topení.
Ve složení najdete například éterické oleje z mateřidoušky, máty peprné nebo badyánu.

Levandulový éterický olej
Miluji levanduli. Prý teda snižuje tlak, takže pro mě nic moc. Ale mám ráda její „dezinfekční“ vůni. Díky kurzu jsem si ji i objednala a nelituji. Kromě provonění a vyčištění bytu ji používám, když se někde odřu já a nebo děti. Nakapu a nechám konat. Je úžasná. Nemusí se používat ředěná a dá se dát ihned na kůži. Nepálí, nesvědí a krásně voní. Neutralizuje živočišné jedy, takže se dá použít i proti vším, na štípance a jak už jsem psala, je skvělá do otevřených ran, na popáleniny a jakýkoliv odřeniny. Měla by fungovat i proti bolestem hlavy a na migrény, to jsem ale ještě nezkoušela.

Tohoto "broučka" jsem si pořídila teprve nedávno. I když zkoušela jsem ho už v době, kdy byla Maruška miminko. Je to pomocník, který obsahuje kvalitní mandlový rostlinný olej a třezalkový macerát. Z éterických olejů tam můžete najít například heřmánek a levanduli. Neobsahuje mentol, takže nepálí. Dětem by tak neměl vadit, naopak pomáhá jim proti vysušené sliznici a při rýmě. Určitě se vyplatí používat ho pravidelně.



Ze série ÚKLIDOVÁ ČETA

Orange-Sanitol
Aktuálně mám doma asi dvacátou lahvičku tohoto pokladu. Krásná pomerančová vůně, která umí opravdu kouzlit a provonět nádherně byt.
Obsahuje denaturovaný líh, destilovanou vodu a pomarančový a grapefruitový éterický olej. Je vhodné ho ředit (aby samozřejmě vydržel co nejdýl ;-)). Má opravdu široké rozpětí použití. Já ho mám na kuchyňské lince, kde s ním čistím povrchy, občas myji nádobí, používám na čištění stolů, skříněk, podlahy, koupelny. Dá se použít i na čištění koberců, oděvů, na zrcadla, sklo atd.

Thymicon
Tohoto kluka nezbedného jsem měla doma už nějaký čas a vlastně vůbec nepoužívala. Trochu jsem se ho bála, no fakt. Až když jsem od pana Hádka slyšela, jak prospěšný rebel to je, tak jsem ho oprášila a nedám na něj dopustit.
Jedná se dezinfekční přípravek pro plošnou i lokální dezinfekci. No, doma to stříkám všude kde se dá. Nejčastěji na počůraná místa (děti, kočka) v koupelně na plísně, dokonce i plísně ze zdí zmizely, na čištění záchodu, na ruce, proti smradu z boty, na dezinfekci bot i ponožek. Používám občas i proti roztočů na matrace. V ředěném množství mám ve flaštičce s rozprašovačem a nemohu si ho opět vynachválit.


Produkty od pana Hádka nejsou žádná levná záležitost. Přesto si je kupuji pořád dokola a jsem jim věrná. Vidím, že mi pomáhají, nejsem po nich tak vysušená jako u jiných drogistických produktů, všude to krásně voní a nestříkám kolem sebe žádnou chemii.
Olej je trošku prevít, ale dá se tomu pomoci. Zvlášť když to má takové blahodárné účinky.

Doporučuji si občas pročíst nějakou starší aromku (časopis aromaterapie) a dozvědět se víc o všech možných pomocnících, které lidé často používají a neměnili by za nic. Myslím, že to obsahuje spoustu dalších užitečných informací, které mohou nakopnout a rychle pomoci.

Pan Hádek je úžasná osobnost, která mele páté přes deváté, ale vůbec to není na škodu. Naopak. Děkuji za veškerou pomoc, kterou poskytuje a když máte opravdu nějaký problém, tak poradí a produkty se k vám dostanou opravdu rychle.

A co vy? Znáte kosmetiku od pana Hádka? Používáte nějaký olejíček?


Safienka

čtvrtek 21. září 2017

Na návštěvě u staříků (Pochopíš, až budeš velká - Virginie Grimaldi)

Když jsem byla malá, nechápala jsem spoustu věcí.

Proč rodiče tolik milují kafe.
Proč pijí víno.
Jak dokážou nic nedělat a vypadají, jako by se nudili.
Proč musíme jezdit každé prázdniny jen k babičce.
Proč nedostávám spoustu dárků.
Proč zrovna já mám cukrovku.
Proč si s bráchou nerozumíme.
Proč musím chodit do školy.

Samá proč. Však to asi znáte. Spoustu nezodpovězených otázek, na které nemáte odpovědi. Odpovědi, které dostanete časem. Věkem vám všechno dochází (každému to trvá déle) a je vám naprosto jasný, proč to tak bylo a proč to děláte stejně jako ti vaši rodiče. To přistižení sebe sama v naprosto stejné pozici!

Stejně tak to má dvaatřicetiletá Julia v novém románku Pochopíš, až budeš velká od Virginie Grimaldi. Příběh, v kterém se bude vidět určitě spousta z vás. Julie se dostane do situace, která ji srazí na kolena. Zemře ji tatínek a babička vážně onemocní. Nevidí v tu chvíli jiné řešení, než že opustí všechny a uteče. Daleko. Před sebou i před svým životem. Od rodiny, od přátel, od práce. 

Má pocit že to nezvládá. Kdo to ale zvládá? Někdo asi bude muset.

Ale to by nebyl osud, aby ji nezavedl na místo, které ji v tom jejím utápění se pomůže a dodá ji zase spoustu energie. Protože běhání do ledové vody, kouření trávy, tajné oslavy? Ovšem. Jasný domov důchodců se staříky, kteří si užívají života.

Z nějakého pro ni nepochopitelného důvodu zůstane a snaží se začlenit (přežít). Staříci jinak zvaní fosilie ji ale nenechají v klidu. Vymýšlí skopičiny a vidí jí až do žaludku.

Jenomže pravda je, že člověk zůstává dítětem po celý život. Jen si obléká různé šaty, aby to skryl, a jako ostatní dělá, že je dospělý, že je rodič, a pak jednoho dne, když už je moc starý na to, aby to předstíral, tak si ten převlek sundá a všem ukáže, že je tím, čím vždycky byl: dítětem.“

Julie má vrtochy jako snad každý. Nosí plyšové pyžamo s jednorožci, hulí jako fabrika, bojí se vody a za veškerým šustnutím vidí vraha. Prostě vyplašená normální ženská. Patří mezi ty lepší psychology, kteří si s lidmi i povídají a nepředepisují jim hnedka prášky.

Příběh o ženě, která vlastně neví co chce. Ač má strach, tak se ho snaží překonat. Snaží se pořád neutíkat a jednou taky důvěřovat. A světe div se, občas se jí to vyplatí.

Jak to radí všude okolo, i jí pomohl čas. Jen ho potřebovala větší množství než všichni ostatní. Spadla na dno a vzlétla jako motýl.

Julia se ocitá v domě, který je plný životních zkušeností, radostí a tužeb. Staříci, kteří mají svoje vrtochy a stejně tak jako Julia, i oni si připadají jako malé děti. Chodítko, plína...koloběh života je krásný.

"Jen breč, budeš míň čůrat.“

Je v tom určitě nevinnost a pokora. Je v tom uvědomění a jistá znalost toho, co člověk doopravdy chce a potřebuje. Na povrch vyplouvají věci, na které už není čas a nebo s nimi nejde nic dělat.

Lidé říkají, že stáří je hrůza, já myslím, že je to štěstí. Čest. Každému se toho nedostane. A taky jsem přesvědčená, že to není jen tak pro nic, když je těžké.“
Jak to myslíte?“
Kdyby bylo stáří příjemné, nikdo by nechtěl, aby přestalo. Ale protože je kruté, život ztrácí na přitažlivosti. Stáří bylo vynalezeno, aby se člověk od života odpoutal.“

Ač se nejedná o trhák, spíše o pohodovou knížku, kde najdete milý humor, já jsem si to užila. Mohu doporučit. Do podzimních večerů pod dekou s teplým čajem jako dělané.

Být šťastný neznamená, že je všechno perfektní.
Znamená to, že ses rozhodl užívat si život i přes všechny jeho nedokonalosti.“
ARISTOTELES


Safienka




Název: Pochopíš, až budeš velká
Autor: Virginie Grimaldi
Vydává: Ikar, 2017

čtvrtek 31. srpna 2017

Pokec u kafíčka XXXIII. - Jen si tak sbírat borůvky

V poslední době myslím často na borůvky. Na jejich sbírání někde na kraji lesa, do kterého svítí něžně sluníčko. Je tam jakési bezčasí a já si dávám se sbíráním pěkně na čas. Vedle sebe mám položený košík, do kterého sbírám jednu kuličku za druhou. Pomalu, abych je neponičila a donesla v pořádku. Nikdo mě do ničeho nežene a nikam nespěchám. Vychutnávám si to, jak je to všechno v klidu.

A tak se to snažím dělat v poslední dobou pořád. Nejde mi to ještě ve všem, ale ve většině případů mi naskočí obraz borůvek a já zpomalím.

Zdroj

Ani vlastně nevím, kde jsem k tomu přišla, že na mě vlezl pocit, že musím dělat všechno rychle. Takové to Včera bylo pozdě. Začala jsem se tím strašně šikanovat a sama sebe ničit.

Dost často jsem se přistihla, že se někam ženu a vlastně ani nevím proč. Možná ze zvyku, kdo ví. Honem rychle sem, honem rychle tam. Dělej, dělej...makej, šup, šup..

A pak ty seznamy. Strašně ráda píšu seznamy, ale zjistila jsem, že to nesmím přehánět. Myšlenky mi lítají a já mám z původních tří položek popsán papírek ze všech stran a ještě mám pořád tendence dopisovat.

Pak když mám volno a zrovna se nemusím starat o ty dva raubíře, vezmu si seznam do ruky a vyflusaně odškrtnu poslední položku těsně před příjezdem rodiny. Mám odškrtnuto. Stálo to ale za to? Možná ten pocit, že mi na papírku nic nezbylo. Vítěz? S kým to vlastně soutěžím? Jedině sama se sebou.

Jedna slečna mi nedávno řekla, jestli si toho na ten seznam nepíšu moc. Já ji odvětila, že občas napíšu jen tři položky. A ona na to, jestli by nestačila jedna. Wow! Výzva! Mít na seznamu TO DO jen jednu položku. Dokážete si to představit? Je to takové rebelské, odvážné a strašně free. Možná by připutovaly odstrašující myšlenky typu: „Co sakra budeš dělat ten zbývající čas?“ … „Musíš to přeci nějak vyplnit, to nejde nic nedělat.“.

Řekla bych, že nic nedělat je velké umění v dnešní době. Prostě jen tak žít. Za něčím se nehnat. Nedělat si plány. Nic moc neplánovat. Jen si třeba malovat nebo číst. Nebo se jít projít do lesa a poslouchat přírodu (bez sluchátek). Nebo se jen tak bloumat ulicemi, nakukovat do obchodů a nic nekupovat. Nebo jen tak sedět a rozjímat. Napsat dopis, pohled a nebo jen nějaký krátký vzkaz. Zahrát si večer karty a nebo si jen tak povídat. Nebo třeba zavolat kamarádce a zajít s ní na drink. Kouknout se na film a nic jiného dalšího u toho neudělat.

Mít čisto.

Nestarat se a jen tak si sbírat borůvky.


Jak to máte vy? Umíte nespěchat?



Safienka

sobota 5. srpna 2017

Mé červencové radosti

Je vám skoro až s podivem, jak ten první letní měsíc pokaždé uteče.I když je upršený a většinou takový ulítaný. Ale je.

Konečně! Léto!

Letní pohoda na zahradě :) 

Tak tu tak sedím, peču sušenky a říkám si, že bych si mohla ten červencový vyletněný měsíc trochu připomenout a zavzpomínat.

Už teď mohu s jistotou říct, že jsem dohnala svůj čtecí deficit. Podařilo se mi přečíst hned několik knih. Konkrétněji 8 kousků, celkem 3280 stran. (v průměru přes 100 hodin čtení...prosím vás, máte to někdo taky tak??) První týden v červenci jsem si mohla odškrtnout téměř celý svůj letní seznam knih. S velkým elánem jsem se pustila do knih, které jsem si chtěla nechat na podzim. Občas i to se stane. Někomu. Ví víte komu.

Kromě mých oblíbených fantasy sérií jsem se dostala i ke knize, která je naprosto boží. Prostě mě dostala. A neřekla bych to do ní.

Nehodlám krotit své nadšení a dám tomu klidně několik vykřičníků !!!


Cesta k sobě samému - Cheryl Strayed

Jedná se o Velkou cestu k sobě samému od Cheryl Strayed. Kniha od autorky, která napsala Divočinu. Autobiografické dílo o ženě, která se ve svém dětství a mládí potýkala s nemalými problémy. Dívce, které zemřel nejbližší člověk a která svůj život odešla řešit na vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail.
Nyní se Cheryl stává Sugar. Poradkyní, ke které se lidé obrací se svými všemožnými strastmi. Žena, která odpovídá na dotazy a nejsou to vůbec odfláknuté odpovědi. A vůbec nemají koncept, který byste čekali. Je v tom spousta životních zkušeností, skrze které dochází ke skvělým radám, z kterých jsem si vzala spoustu i já.
Je to o všech. O ženách, o mužích, o dětech, o sexu, o vztazích, o smrti, o vášních. Opravdu to stojí za to. U mě v knihovně má své právoplatné místo a určitě jsem nečetla naposledy. Což by se vlastně i jen díky těm vykřičníkům dalo pochopit.

Letní večer

Červenec jsem tedy začala knižně na dovolené s dětmi v nedalekých Lužanech, kde jsme byli i vloni. Užívala jsem si nicnedělání, krásného počasí a dokonce i koupání. I když letos to bylo i s velkými vodními bitkami.

Bitváááááá

V červenci jsem si s dětmi stihla oblíbit nově předělanou kavárnu, kde měli naprosto vynikající jogurtové dezerty a pěkný dětský koutek s fungujícím zvonkem, který pořád a jen cinkal a cinkal a cinkal...asi si to dokážete představit.

Určitě cinká ještě teď.

Delikatesa v podobě jogurtového dezertu

Narozeniny jsem letos oslavila stejně jako vloni v mé oblíbené kavárně Cafe Poem, kam jsme vyrazili popít a zahrát si nějaké stolní hry. Ano, tušíte správně, na hry nedošlo. Ale skvěle jsme se pobavili a vyměnili si zase spoustu zábavných zkušeností. Nejvíc nadšená jsem z nově objevené FB stránky o Fioně - Tygru Bengálském, kterého chovají jako domácího mazlíčka. Boží prostě. I když samotné mi ta naše 4kg Britka bohatě stačí.

S kamarádkou jsme oslavily svátky a lišáčky si vyměnily naprosto stejné dárky, z kterých jsem jak jinak než nadšená (Kolikrát už jsem to dneska napsala??). A určitě mohu jen a jen doporučit. Už jste koukali na doplňky ke knihám od Martinus.cz? Určitě jsem do budoucna neskončila jen u plátěné tašky a hrnku "Čtu až do dna".

Nadšená jsem i z nových chňapek (díky mami), které jsou dokonce i k použití.

Muž: "To se dá i používat a nebo to tu je jen na ozdobu?"

Nové chňapky 

Ke konci měsíce jsem si dokonce užila i svoji malou dovolenou. Byla jsem na týden bez dětí. Zjistila jsem, že je to divné, ale naopak strašně moc fajn a že víc bych asi nedala. A když už mám tolik času, jsem schopna zběsile pobíhat sem a tam, dělat si velké seznamy, nedělat vůbec nic a vlastně mít pocit, že to je na jednu stranu strašně moc volného času a na druhou to strašně rychle utíká. Jojo..vítejte v mém světě bláznivé matky.

A pak jsem zjistila, že už je srpen. A že všude začínají bláznit se zářím a že i tento měsíc pravděpodobně strašně rychle uteče. Ale já z něho vytluču jen to nejlepší :-)


Mějte se krásně,

Safienka

středa 28. června 2017

Víkendový kurz aromaterapie s Karlem Hádkem

Přemýšlím, jak to celé uchopit, protože toho je tak strašně moc. Obrovské množství poznatků, informací a zajímavostí.

Kosmetiku Karla Hádka používám už nějaký ten rok. Vždycky jsem si nechala doporučit a několikrát jsem zkoušela podle svého mínění. Což jednou i nedopadlo nejlépe, protože mi doma přistálo úplně něco jiného, než jsem chtěla.

O bylinky se zajímám taky už nějakou tu dobu. Ač se mi nechce pořád studovat, co k čemu patří, na co je a jak používat, bylo pro mě absolvování kurzu aromaterapie tou nejlepší cestou. Strašně moc jsem se těšila a letos se i dočkala. A vůbec nelituji.



Cestovaly jsme ve skupině čtyř žen v malinkém žlutém autíčku. Každý den dojížděly asi půl hodiny cesty a myslím, že se i skvěle bavily. Na kurzu nás bylo 18 a asi nikoho moc nepřekvapí, že tam byly kromě pana Hádka samé ženy

Mě a kamarádce začal kurz už ve čtvrtek, nebo tedy spíš cestování začalo ve čtvrtek a končilo v neděli večer. Zavzpomínala jsem na cestování vlakem a autobusem, kterých jsem hojně využívala při vysokoškolských studiích. Bylo to úmorné a dlouhé. Zvlášť v neděli, kdy bylo větší teplo, ale uteklo to celkem rychle. Co vám budu povídat, po měsíci s dětmi doma jsem se na čtyřhodinové cestování i těšila.

Takový nějaký nástřel toho, co se na kurzu probírá najdete zde. Přesto se obsah a náplň různě motali a v závěru se nejvíce opírali o katalog produktů, který jsme obdržely na začátku kurzu. Vůbec mi to nevadilo, protože to bylo obohaceno a milion dalších věcí, praktických věcí (hlavně používání hlavy a selského rozumu).

Je to jednoduché. Nic nečíst. Nikoho neposlouchat. Odpovědi hledat v přírodě. A hlavně používat selský rozum. 



Takže pan Hádek se snažil začínat u historie (jak se k tomu dostal, co ho k tomu vedlo) a postupně se dostával do tajů zákonitostí, praktičnosti a využívání aromaterapie.

Když jsem se zajímala o kurz aromaterapie pod firmou Just&Nahrin, bylo jasné, že se bude povídat o tom, jak se používá těch pár olejíčků v nabídce a k čemu všemu slouží.
Vlastně celou dobu, co jsme seděly na přednáškách o bylinkách a olejíčkách, jsme čekaly, že se konečně bude mluvit o éterických olejích. No, světe div se, nemluvilo. Po ukončení kurzu jsme se dozvěděly, že celá pravda o éterických olejích bude probírána až na kurzu pro pokročilé :o) Možná jsme si i oddechly, neboť dozvědět se o těch všech bylinkách něco dalšího v těch pár hodinách, to bychom si vůbec neužily. 



Na kurzu pro začátečníky se tedy probíralo, na co všechno se to dá olejová bylinná kosmetika použít, jak ji nepoužít, co udělat proto, aby nám bylo líp, co je všechno pravda a nepravda v tomto světě aromaterapie a kosmetiky, z čeho se skládá, proč se vyrábí a jak nás ovlivňují média a řeči kolem.
Mám spoustu poznámek, podtrhaných a uvykřičníkovaných vět a slov a dlouhý seznam toho, co ještě všechno potřebuji. Jen pro informaci, na všechno jsme měly slevu až 40%.

Flákárna to opravdu nebyla. Začínalo se před devátou a končilo kolem páté. Bylo hodně přestávek, k dispozici čaj a káva a možnost sezení na balónech nebo židlích se stolečkem. Místnost byla malá, takže vzduch nic moc, zvlášť ještě po otvírání všech možných lahviček s kosmetikou, ale prostě to za to stálo. 



Po absolvování jsme dostali certifikát a pozvánku na kurz konaný v Egyptě. 

Přijela jsem domů a začala jsem probírat svoji zásobu kosmetiky. Hodně produktů jsem prostě vyhodila, některé nahradila. Teď už chápu všechny ty věci, které jsou spojené s byznysem (chápala jsem je víceméně i předtím, ale ne až v takovém rozsahu). 

Myslím, že nejhorší vlastnost lidí dnešní doby je lenost a malá informovanost. Je toho všude moc a my ani pořádně nevíme, co si vybrat. Nakonec na sebe patláme něco, co je spíše k zkáze než k užitku. Snažíme se šetřit na všem možném, ale vlastně toho pak kupujeme ještě víc.Takže ve výsledku jednoduchá rada. Nebýt líný, zajímat se a číst složení.

Fascinovalo mě, jak je pan Hádek přístupný k tomu, co chtějí lidé. Když už je moc poptávek, tak výrobek vyrobí a zákazníci jsou spokojeni. Sám přesto říkal, že mu stačí málo a něco je opravdu jen pro pocit, abychom na ty všechny končetiny měli co použít. Protože přeci nebudeme používat jeden a ten samý výrobek na nohy, zadek, prsa a obličej. Nebo jo? ;) 

Po kurzu jsem začala pravidelněji jíst lněné semínko a usušila si listy pampelišky. Nebojím se brát kvalitní éteráky vnitřně (samozřejmě s doporučením toho, kdo to vyrábí a něco o tom ví), protože to je určitě menší zlo než chemie. Povyměňovala jsem co nejvíc čistících prostředků a začala uklízet s aromaterapií. Protože se mi opravdu nelíbí představa, že dítě na něco narazí, rozhodne se, že je to obyčejná šťáva a vypije to.

Na nepěnění si pořád zvykám, ale už teď mi pokožka děkuje, protože není tak vysušená a zanesená, tak jak byla. 

Samozřejmě, že aromaterapie není osvěta, ale je to obrovský pomocník, zvlášť když se o ní člověk něco dozví. Ke kosmetice od pana Hádka vychází i občasník Aromaterapie, kde je spousta dalších informací a hlavně zkušeností spokojených zákazníků. Takže doporučuji pročíst.


Za mě velká spokojenost. 



Příště se můžete těšit na praktičtější článek o tom, co z kosmetiky Karel Hádek používám a s čím jsem spokojená.



Mějte se báječně,
krásné léto přeji,

Safienka

pondělí 26. června 2017

TOUR DE COFFEE: Kafe Kytka

Ještě do nedávna jsem si opravdu myslela, že v Liberci není moc kaváren. Jak já jsem se pletla. Zjišťuji, že jich tu je víc než dost a já mám alespoň pořád co objevovat.

Před pár dny se mi kamarádka zmínila o kavárně, kde se prý po zdi plazí kytky. Asi nikoho nebude překvapovat, že se kavárna jmenuje Kytka. A je úžasná!

Najdete ji hned vedle kostela v ulici Kostelní. Je taková nenápadná, zastrčená, ale opravdu stojí za to. Najdete tu hned několik stolečků a opravdu zelenou zeď. V zadní části se nachází květinářství, odkud si můžete odnést květinu a vepředu u baru zase koupit flašku vína.

My jsme tam ale šly za dobrou kávou a něčím na zub, protože jsme měly opravdu hlad.

Na chuť jsem si dala malé espresso, k tomu mátovo-okurkovou limonádu a opečený toast s polníčkem a řepovou pomazánkou. Co vám budu povídat, bylo to vynikající! Obsluha nám to tak pěkně podala, že nebylo pochyb, že zaženeme hlad a výtečně si pochutnáme. V nabídce byly ještě obložené housky a paštika (dle internetu kachní s brusinkami). Tu si zřejmě necháme na příště.

Protože jsme se pěkně rozseděly a ještě se nám nechtělo domů (jako správným matkám na tahu), tak jsme se ještě rozhodly pro šeříkové prosecco. Na můj vkus bylo hodně sladké, ale neubralo to kavárně žádné body, udělalo to spíše pěknou tečku za večerem.

Kavárna je moc pěkná a člověk si tam přišel trochu jak v botanické zahradě. Obsluha byla sympatická a příjemná.

Pro děti tam určitě není místo, spíš bych se bála, aby ty všechny lístečky nepokosily a neudělaly tam tak přírodní trávník.

Výhodou kavárny je také to, že má otevřeno až do 21h v pátek a sobotu dokonce až do 23h.


Za mě na výbornou, určitě jsem tam nebyla naposledy.












Safienka

Hudbu milovat (Možná jednou - Colleen Hoover)

...

Ty ale dobře víš, že já
ti pořád vidím na očích,
že sledují mě, kam se hnu
kam provází mě i tvůj smích.

A tak přiznávám:
Když tyhle šaty máš
a já tě vidím jít
nic dalšího nevnímám.

Ach jé, jé, jé,
tohleto průšvih je
ach jé, jé, jé
tohle mě zabije.

...

Ani jsem si nestihla udělat fotku s kávou a knihou. Prostě jsem to v tom zápalu a neustálém odbíhání ke stránkám nestihla. Dala jsem si slib, že si ji přečtu v klidu na houpačce na dovolené, kdy pro ni budu mít plnou pozornost. Tak trochu jsem tušila, že podlehnu. Netušila jsem, že ale tak úplně.


Miluji příběhy, které jsou spojené s nějakou hudbou, filmem, jinou knihou či prostě něčím, co nám to udělá o to víc reálným a hmatatelným. Hodně mi to připomíná film Hudbu složil, slova napsal a mé oblíbené Třetí přání od Roberta Fulghuma a vlastně i Na hraně zapomnění od A.I.Redmerski.

Myslím, že teď ze všech stran uslyšíte, jak je kniha úžasná, jak nás dostala a prostě samá pozitiva. Já na tom nejsem jinak. Dostat ze sebe všechny ty emoce, to chce několik tisíc slov. Možná víc...

Ono se to na první pohled zdá jako naprosto nevinný příběh, který přeci nemůže být tak záživný, jak vypadá. Opak je ale pravdou. Nejen příběh, ale i ta obálka je po přečtení hezčí a začnete ji mít o to víc rádi. Jak se dostanete pod povrch, přelouskáte pár stránek, které jsou o rozchodu dvou mladých lidí, tak se dostanete na to pravé. K tomu, který neslyší, ale hraje krásně na kytaru a k tomu, jak Sydney začala psát texty k písním.



Pořád by to mohlo vypadat jako nic moc zápletka, dokud nezjistíte, že ty texty jsou jako brána k duši. Jen si to poslechnout a nechat plynout. Že to, co ze sebe dostáváte strašně moc vypovídá o tom, co chcete a po čem toužíte. Když se k tomu ještě přidá skupina přátel, kteří to nemají tak jednoduché, ale jsou strašně vtipní a dělají si ze všeho srandičky, tak je to opět lepší a lepší.

Budete je milovat všechny, i tu odstrašující Bridgette a nepochopitelného Warrena.

Je to jako zastavit se, zavřít oči, lehnout si a poslouchat tlukot svého srdce. Protože nic jiného nevnímáte. Zatím. Pak přijdou ty maličkosti, které mají svoji řeč a vy toho najednou vnímáte o tolik víc. Dokážete se víc radovat a hledáte i v tom nejpatrnějším kousku štěstí, které k vám přilétne.

Zjistíte, že to, co nejvíc odsuzujete se může stát i vám. A zaskočí vás to nepřipravené.

Vnímat tóny hudby, vibraci hlasu a tlukot srdce je v tomto díle to nejkrásnější a nejstěžejnější. To, jak to k sobě táhne dva, kteří k sobě patří, ale snaží se rozumem vysvětlit, že by to tak nemělo být, to mě drásalo nejvíc.



Vůbec si nedokáži představit, kde k tomu Colleen chodí, že dokáže napsat tolik příběhů s tak moc velkými emocemi. Necelých 400 stran úplně nabušených, od začátku do konce, bez pauzy. Čtete a skoro nedýcháte, vlastně téměř letíte, protože se bojíte přestat. Nevěřícně kroutíte hlavou, ale pak začnete přikyvovat, protože tak to je. A na konci? To si jen povzdychnete a jdete si to celé pustit znovu. A znovu a znovu. A nevíte co si se sebou počít, protože toto musí odeznít a zazdít to dalším příběhem, to snad ani nejde.


A tak to prostě je.

Hudbu nelze jinak, než milovat.




Safienka

PS: A já jdu na ty fotky ;-)



Název: Možná jednou
Autor: Colleen Hoover
Vydává: Yoli, 2017