sobota 29. dubna 2017

29.dubna - Kola, hry a sekaná

Sobota.
Asi před týdnem jsem si dělala na dnešní den velké plány. Dneska jsem ale usoudila, že to nebudeme přehánět.
Nejsme všichni ještě úplně fit (nejhůř jsem na tom asi já), takže jsme si zadali jen malé dva úkoly. Vynést tříděný odpad a jít se s dětmi projet/projít na kole. Z kol se vyklubala ani ne půl hodinová procházka směrem ke kačeně (aktuálně je tam opravdu jen jedna) a rychlejším tempem zpět, neboť začínalo pršet.
Dětem zářila očička a evidentně jim krátký výšlap/výjezd stačil.


Následoval šálek kávy a návrh zahrát si nějakou společnou hru. Začali jsme u Člověče nezlob se, pokračovali u Prší, Záchodu, Domina a Stavění/Bourání komínu. Co vám budu povídat, zábava všehovšudy na půl hodiny. V tomto ohledu jsou děti opravdu rychlé.


Osobně jsem měla dneska radost ještě z dalších dvou věcí.

První z nich bylo roztřídění dokumentů z jedné obrovské hromady na několik kupiček. Chystala jsem se na to už dlouho a ještě to není úplně hotovo, i přes to mám dobrý pocit z alespoň částečně vykonané práce, kolem které chodím už několik měsíců. Třikrát hurá.

Druhou věcí je nový recept, který jsem už dlouho očíhávala u Kristiny na blogu, a je na Kuřecí sekanou. Měla jsem z toho trochu strach, ale povedla se a já mám neustálé nutkání chodit ukrajovat :o)



Teď už jen pohoda, nohy nahoře a asi nějaký film.
A jak jste se měli vy?


Safienka

pátek 28. dubna 2017

Jarní nakopávací deník (úvod)

Pořád tady mudruji nad tím, co bych chtěla psát, kdy to psát a jak to nejlíp uchopit. Protože mám pocit, že má prokrastinace se vzdaluje a moje hlava se začíná zavařovat různými nápady, rozhodla jsem se k velké slávě vrátit k dennodenním zápiskům. Byla bych moc ráda, kdyby to bavilo vás i mě a celkově to mělo nějaký smysl. Rozhodla jsem se tedy vytvořit takový malý nakopávací jarní deník (podobný styl, jako byl ten předvánoční).

Zdroj

Je to totiž jasné...jaro je letos opravdu všelijaké a nedá se očekávat nic. Možná ani léto nebude jistota. Třeba bude chumelit až do prosince. Naše děti by kvitovaly, neboť by si pořádně užily sáňky a boby...Mě by ale jistojistě brzy kleplo, protože pořád je někde strojit, svlékat, strojit, utírat nudli a mrznout, to fakt ne.

Jako snad každý rok, tak i letos mám pocit, že bych měla shodit několik kil, oloupat zimní seschlou kůži, dodat tvářím trochu barvy, hlavě trochu vzduchu a myšlenkám nový motivační elán. Jako každý rok mám velké plány a držím si strašně moc palce, abych je dokázala převést do praxe a nezůstávala jen u teorií nebo konců, které vznikly v popudu slabé vůle či velké netrpělivosti.

Nebudu tady slibovat hory doly, protože prostě normální stereotypní život na rodičáku s dvěma malými dětmi za zadkem, ale tak, uvidíme...uvidíme, třeba budeme překvapeni. Protože co víc chtít, než veselejší, šťastnější a lepší život?

Můžete se tedy těšit. Nebudu vybírat nějaké speciální datum, prostě jednou začnu :o) Tak...a je to ;-)


Mějte krásný večer,

mávám,

Safienka

čtvrtek 27. dubna 2017

Na vlně fantasy

Fantasy svět - nemám na něj náladu vždycky, ale dokážu mu propadnout:-) Viz má oblíbená série s automechaničkou a kožoměncem Mercy Thompson.

Tentokrát jsem měla políčeno na dva filmy a jednu knižní sérii. Ani jedno mě nezklamalo a nahodilo do té správné nálady. I když je pravda, že raději nejprve čtu knihy a pak se koukám na filmy, udělala jsem výjimku.

První film, který bych vám ráda doporučila, je Fantastická zvířata a kde je najít. Vrátíme se do světa mudlů, čarodějů a uslyšíme o Bradavicích (opravdu jen uslyšíme). Jak jste už asi pochopili, scénář psala paní Rowlingová, režii dělal David Yates.

Stručně řečeno, podivín Newt Scamander přijíždí do New Yorku s magickým kufříkem, který schovává spoustu fantastických zvířat. Kufřík se samozřejmě párkrát omylem otevře a některá zvířátka se rozutečou do ulic města. A k tomu všemu se New Yorkem začíná šířit obrovská neviditelná vlna zla, která ničí vše, co si zamane. Takže co dřív? Najít zvířata či zlo?

Bavilo mě to. Dost. Líbily se mi efekty a vůbec tajemný kufřík a záhadná zvířata. Paráda. Eddieho Redmayna, který hraje zvířecího podivína, jsem poprvé viděla v Dánské dívce a musím říct, že tady se mi líbil víc. Byl tak správně potrhlý a důvěřivý.

Zdroj

Zdroj




Druhý film je taktéž natočen podle knižní předlohy a nese název Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Scénář Jane Goldman, od které jste mohli vidět Hvězdný prach. No a režie Tim Burton.

Správné burtoňácké podívání vám povím. Nejsem ten typ, který by vyhledával strašidelné a hororové filmy, takže některé pasáže pro mě byly náročnější, ale užila jsem si to stejně. I když teda vykulené bílé oči a děti v rozbombardovaném dětském domově budu mít před očima ještě dlouho.

Opět stručně řečeno, mladému Jakeovi zanechá dědeček několik zpráv, které ho donutí vrátit se na místo, do sirotčince, o kterém Jake tolik slyšel. Podívat se, kde žily děti, které byly opravdu podivné - neviditelné, silné, těžké, s hlavou plnou včel....Skryté světy se znovu objevují a Jake zjišťuje, že není jen ten obyčejný kluk, kterým si vždycky myslel, že je.
Vřele doporučuji a jestli někdy seberu odvahu (ehm čas), tak si přečtu i knihy. Jsou tři ;-)

Zdroj

Zdroj




Poslední dnešní doporučení padá na knižní fantasy sérii Skleněný trůn od Sarah Janet Maas (autorka stejně stará jako já...už by bylo na čase, abych něco napsala :o)). Série má vydaných 5 knih/dílů a vypadá to, že se bude pokračovat (za chvíli bude díl stejně široký jako má polička v knihovně). Já zatím četla 2 a myslím, že zanedlouho poběžím pro třetí (je to dobré, když chcete pokračovat ve čtení a nemusíte čekat na vydání).

Jedná se o fantasy sérii určenou pro Young adult. Hlavní hrdinka Celaena je od mala učena k tomu, aby se stala nejlepším zabijákem na světě. Jednou jí to ale nevyjde a ona skončí v solných dolech, kde si odpykává doživotní trest. Až ji odtamtud vytáhne korunní princ a chce, aby se stala zabijákem samotného krále, výměnnou za její svobodu, potažmo po několika letech věrné služby za úplnou osobní svobodu. Dívka se dává do kupy a začíná  vzpomínat na své schopnosti.

Je tam celkem dost boje, krve, ale taky romantika, jiné světy, trocha přátelství, zrady a pochybností.

Jsou to brožky, je to napínavé, oddychové, čtivé a mě to moc baví. Slyšela jsem zvěsti o tom, že je tato autorka opravdu bravurní spisovatelkou, takže se těším až mi opět trochu počechrá emoce a já budu znát všechna její díla.




A co vy a fantasy? Mohli byste mi doporučit nějaký dobrý fantasy film či knihu?


Mějte se bájově,
Safienka

čtvrtek 30. března 2017

Prokrastinační období



Odjela jsem s dětmi na týdne k rodičům s tím, že budu mít zase aspoň trochu víc času na sebe, své záliby a prostě že si odpočinu.
Je středa (ehm, o týden později...čtvrtek) a já kromě čučení na seriál neudělala vůbec nic. Ne, že bych nechtěla, ale nějak na to vůbec není nálada. Abych byla konkrétní, tak se mi zatraceně vůbec nic nechce a připadám si jak v nějaké bublině z které nejde vylézt ven.
Pořád si říkám, že ten správný čas přijde a já zase budu mít chuť číst a víc psát a být kreativní a tak. A pak si taky říkám, jestli se tomu mému stavu neříká odborně prokrastinace. A řeknu vám, chtít něco napsat, když prokrastinujete, to je teda něco….Nebudu ani popisovat, kolikrát už jsem začala…
Jak už jsem psala v předminulém článku, tak náš stav, čas nás chopí do svých sítí z nějakého důvodu. Nic neděláme bezdůvodně. Kde jsou ale hranice?
Nedávno mi kamarádka přeposílala zajímavý článek o tom, jak svět přechází do jiných vibrací a že to na nás může mít nějaký vliv. A jak tak koukám na lidi ve svém okolí, tak to asi nebude úplně zcestné.
Nechci to samozřejmě svádět jen na to, protože vidím, že když si zacvičím, tak je mi hned líp, ale chce to opravdu makat pravidelně, neboť se to opravdu rychle vytrácí. Prostě je to jako sprcha, tu taky potřebujete denně.
Jak to máte vy s prokrastinací? Máte nějaké tipy, jak na ní...když se vám fakt nechce ani hnout prstem? Takový ten pocit, že si nechcete ani číst, ani nic dělat, jste si protivní sami sobě a máte chut se prostě jen mračit a mračit…
Přestože by to mohlo vypadat, že nás jaro vyléčí, tak nějak to tak úplně nemám.
Co mi zlepšuje náladu a občas z té prokleté prokrastinace pomůže se dostat je….

1. Hudba

Hudba je snad všelék. Umí mě nakopnout, zdepkařit, rozesmutnit, rozpolemizovat a prostě umí se mnou psí kusy. Když jsem v náladě výše popsané, tak mi nejlíp pomůže nějaká akčnější hudba. Něco svižnějšího, co mi rozhýbe boky a donutí se trochu rozpohybovat. Za poslední dobu to je hned několik písniček. Nemohu říct, že bych se držela jednoho žánru, prostě to přijde, slyším to a nemůžu se toho zbavit :o)

Strašná vymejvárna...ale mě to dostane do takové euforie, že to jsem schopna celý protancovat :o) Mimo jiné, můj aktuálně nejoblíbenější seriál :o) 

Justin Bieber....co říct, prostě se mi to líbí :D taková pohupovací...dobrá:) A hlavně Love Yourself..to je jistota ;)

Ou jéé...Can't stop feeling od Justina Timberlakea....a ještě k tomu pohádka Trollové...skvělá kombinace ;-)

A jedna srdcovka...ráda se na ní protahuji, ale je to dost nepraktické, protože se mám tendence kroutit do rytmu :D



2. Cvičení

Nejlepší kombinace je jít si zacvičit a pustit si k tomu super hudbu. Jo, to je pak najednou všechno veselejší, lepší, záživnější a novější. Hned se mi líp snáší všechny stresy a nervy se uklidňují a zaplouvají zpátky do svých míst.
Poslední dobou nejraději střídám běh na trenažéru a nějakou posilovací šílenost od Zuzky Light nebo Sarah. 


Sarahs Day



3. Jít na vzduch, vyvětrat, projít se

Jaká kouzelná moc čerstvého vzduchu. Pamatuji, že při té největší depce mi hodně pomohla rychlá tůra v horách. Každý asi nemá za zadkem obrovské mocné hory, ale tak i les, stromy, pole, parky...to je taky dobré. Nebo i nějaká procházka do města, vynést odpadky, dojít na nákup...kouzelné účinky ;-)



4. Přečíst si nějakou motivační knihu

Prostě žádný thriller ani nějaké slzavé údolí. Nejlépe příběh o někom, který se dostal na samé dno a odrazil se mnohem záživnějším směrem, byl plný elánu a touhy být tím, kdo opravdu chce být.



5. Jít uklízet

Začít něco třídit, vyhazovat, leštit, zametat….pomáhá. Opravdu moc. Už asi po sté, ale kniha Zázračný úklid vždy a všude ;-)




6. Plánovat

Vzít si k ruce diář, kalendář a zaškrtat si políčka, kdy se bude dít něco záživného. Nebo něco takového naplánovat. Setkání s přáteli, kino, výlet, návštěva, wellness...ou jééé.



7. Mít někoho, komu můžete psát o svých stavech

Někoho, komu to můžete napsat a víte, že vás pochopí a třeba i něco hezkého napíše.


8. Vzít si pastelky a jen tak si malovat

Jen tak bez myšlenky, bez plánu a cílů. Nebo si vzít nějaké omalovánky a krásně je vybarvit. Ať žijí barvičky!!




9. Dobrá káva

Mohu jen a jen doporučit značku Lucaffe a nebo Frolíkovu kávu ;-)




A když nic z toho nezabere, tak se prostě zahrabat pod deku a nebýt. I ta možnost tu je :-)



Mějte se krásně,

co nejmíň prokrastinačně ;-)



Safienka


PS: Co pomáhá vám?

neděle 12. března 2017

Když fotkou a slovem vyjádříš mnohé aneb po delší době před foťákem

 
"Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře - v tom je skutečné umění života."
Arthur Miller


"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."
Václav Havel




"Moudrost je o tom, že své city a vášně mírníme právě tam, kde neskonale milujeme."
Karel Matěj Čapek



"Naše vášně a radosti nemají tečku. Život je nepřetržitý proud. Bez tečky."
Josef Hejzlar



"Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přichází jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den."
Vladislav Vančura




"Co by proboha mohlo být luxusnější než pohovka, kniha a šálek kávy?"
Anthony Trollope



A jaký by byl svět bez hudby? :)


"Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej."
Romain Rolland


"Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky."
Friedrich Nietzsche



Safienka
„Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“
– Arthur Miller

Zdroj: http://citaty.net/autori/arthur-miller/?q=308655

sobota 11. března 2017

Pokec u kafíčka XXXII. - Můžeme vůbec s něčím "ztrácet čas"?


Dvě věci, které mě přivedly k tomuto článku. Krom toho, že už se strašně dlouho chystám nějaký napsat, tak nějak nebyla chvíle. Ale dost výmluv.

V jednom videu jsem narazila na seriál, který mě zaujal a rozhodla jsem se ho vyzkoušet. No a podlehla mu. Občas (ehm dost často) se mi to stává, že když se mi něco zalíbí, tak se od toho neumím odtrhnout a potřebuji toho víc. 

S knihami to není jiné. Nečekaně. To samé s cvičením, vařením, tvořením. Jo akorát ty čtyři hodiny, které mi zmizely nedávno v jednom internetovém programu, bych tak mohla nazvat, ale kdoví. Určitě jsem se alespoň poučila. ;-)

Jednou mi kamarádka řekla, že pro ni je čtení knih "ztráta času" a já jen kroutila hlavou, protože cože? Došlo mi ale, že každý není stejný jako já. Naštěstí. Někdo ten svůj čas ztrácí s něčím jiným a vůbec mu to není blbý.

Dá se s něčím vůbec "ztrácet čas"? Co myslíte? Jak to vidíte?

Pořád mám nutkání myslet si, že se věci dějí z nějakého důvodu. Že to všechno nás postrkuje k tomu, abychom byli lepšími a znalejšími. Že i když to tak nevypadá, tak nám i ten smyšlený příběh může tak strašně moc dát. Náznaky, které se nám vryjí do mozečku a třeba i zapadnou. Nám se rozsvítí nebo nám ty složitosti světa budou zase o trochu jasnější. 



Ráda hledám v obyčejných věcech něco víc. Něco skrytého, které dokazuje, jak je to na tom světě zamotané a krásné. Jak moc si své životy ovlivňujeme podle toho, co myslíme, děláme a říkáme. Jak důležité to pro nás je.

Víte, myslím si, že s ničím "neztrácíme čas". Volíme si to, co chceme dělat a když k tomu máme nějaké větší nutkání, tak to tak má opravdu být. Že třeba i to povalování u seriálů je tu z nějakého důvodu a my si to přeci můžeme užít (obhajoba :o) a nebo prostě nic nedělat ... protože to vůbec "ztráta času" není! Nemusíme být pořád v pohybu, abychom rostli. A to nemyslím do výšky.

Člověk není hloupá bytost. Sám pro sebe si hledá to nejlepší a ani o tom neví. Líbí se mi ty případy, ty následnosti děje, které se dějí protože se hnula kulička. To padající domino, které má být.

Je to takové menší filozofání, ale nemohu si ho odpustit. Protože to potřebuji na něco svést. Že jsem schopná celý den čučet na seriál, motivovat se, číst, bavit se a hlavně si ten život snažit užít. Protože když tu nejde o mně, tak o koho? 






Nečekej, až bude líp nebo až bude něco jednodušší.
Problémy budou vždycky.
Nauč se být šťastný zrovna teď,
protože jinak to nestihneš. 

I kdyby ti to přišlo jako mrhání času.
Se svým časem si nakládej jakkoliv uznáš za vhodné.

A hlavně měj rád sám sebe, své chyby, své prohřešky a to, jak dokonalý jsi. 








Safienka

sobota 25. února 2017

6 nejlepších knih a filmů za rok 2016

Maličko mám skluz, jelikož už je téměř březen, ale to mě nijak neodrazuje, abych napsala příspěvek o tom, jaké nejlepší knihy a filmy jsem přečetla a viděla v roce 2016. Jako každý rok, i tento utekl jako voda. Událo se tolik věcí. Hlava mi zaznamenává jen některé, ale stalo se jich opravdu dost.

A jak to tak u mě bývá, největší radost mám samozřejmě z přečtených knih. Díky DK jsem zjistila, že za rok 2016 jsem jich přečetla krásných 47. Přestože jsem měla tři větší naprosto nečtecí období, tak jsem spokojená :-)

Do knihovny mi přibyla spousta nových krásek, z kterých jsem stále paf. ČÍm jsem starší, tím tomu knihomolství víc a víc propadám a říkám si, jestli to vlastně ještě jde...?

https://www.timeshighereducation.com/sites/default/files/styles/the_breaking_news_image_style/public/reviews-best-books-of-2016.jpg?itok=1ryuh0qD

Když jsem byla mladší, tak jsem prostě jen četla. Zaznamenávala jsem si pouze to, co si mám půjčit v knihovně. Nejradši jsem si četla v různých polohách v pokojíčku s mini lampičkou za zády. Hltala jsem jednu knížku za druhou a nemohla přestat. Pořád jsem na tom stejně. Teď si ale knížky i kupuji, prodávám, píšu o nich, diskutuji o nich a prostě je miluji. Celým svým srdcem.


Největší radost mám kromě nastřádaných knih z toho, že se mě lidé ptají na radu, co si mají přečíst. A co ty myslíš? A jaké to bylo? Když vím, ráda odpovím. ;-)


Mám radost i z toho, že se můj domov začíná nebezpečně plnit poličkami a místy, které zaplňují nové a nové knihy. Marie Kondo by ze mě neměla radost. Dávat knihy pryč pro mě není vůbec jednoduché. Stojí to velké přemáhání a rychlé činy.


Občas se i dokopu k tomu, abych si přečetla nějakou starší knihu a není mi jasné, proč jsem se k ní dostala až teď, když je tak úžasná.


Můj seznam knih, které si chci přečíst nebo koupit, je pořád dlouhý a vlastně ještě delší, i když ho sem tam promažu a obnovím. Každý měsíc si říkám, že mi to na nějakou dobu stačí....samozřejmě, že nestačí.


Naučila jsem se mít ráda knihy i ve čtečce:-) Má to svá pozitiva i negativa. Vždycky budu mít radši knihy v ruce, které si můžu listovat a kochat se obálkou a dělat si poznámky, ale prostě čtečka se občas hodí.




A jaké to byly ty nejlepší z loňského roku (které jsem přečetla)? Co bych Vám mohla doporučit? Co si klidně přečtu ještě několikrát? Co mi doma nesmí chybět?


1. Tři přání - Liane Moriarty (recenze)
Můj první příběh o trojčatech. Občas jsem to četla s pusou dokořán a vlastně se nemohla vůbec odtrhnout. Hodně jsem se nasmála a prostě Liane Moriarty mi opět dokázala, že ji mám v oblíbených auterech právěm. Její díla jsou nevšední s velkou dávkou reality a štěstí. Lidské osudy, které nám dokazují, že stát se může opravdu všechno. I to, že žena hodí po své těhotné sestře vidličku.



2. P.S. - Aňa Geislerová
Tak P.S. byl pro mě opravdu zážitek. Musím říct, že v tomto případě ilustrace naprosto předčily příběh. Záznamy od Ani jsem si taky užívala, ale ne tolik jako malůvky její sestry. Jsem šťastná, že mám knihu domu a můžu po ní kdykoliv sáhnout a kochat se.



3. Okamžiky štěstí - Patrik Hartl
Od Patrika Hartla (toho neuvěřitelně se smějícího muže) jsem četla zatím jen dílo Prvok, Šampón, Tečka a Karel a hodně jsem se nasmála. Teď to bylo jiné. Z velké části hodně smutné, ale zase na druhou stranu strašně dobře napsané. A s báječným neokoukaným motivem dvou příběhů v jedné knize. Každá z jedné strany a obě souběžně plynoucí. O Patrikovi a Veronice. O dvou sourozencích.



4.Odvrácená tvář lásky - Coleen Hoover (recenze)
Jo, tak tato kniha pro mě byla emoční nálož. Plná vášně a lásky. Nečekaný konec a prostě Coleen Hoover. Velká romantika, která ale stojí za to! Opět jedna z mých oblíbených autorek.




5. Zázračný úklid - Marie Kondo (recenze)
O této knize už jsem mluvila a psala hodněkrát. A i tady ji musím zmínit, protože mě zasáhla i v tomto roce. Neustále probírám a semtam vyhodím a vždycky si vzpomenu na Marii Kondo. S úsměvem i u svých ponožek a obálek. PS: Dokonce i do Gilmorek se dostala :o).




6. Velké kouzlo - Elizabeth Gilbert (recenze)
Strašně moc nakopávající a motivující kniha. Mám z ní hodně poznámek, které se mi v hlavě objevují několikrát denně. Pokud rádi píšete nebo něco tvoříte, tak si ji určitě přečtěte. Autorka, která napsala světoznámý příběh Jíst, meditovat, milovat.





Z knih by to bylo vše a teď se vrhneme na filmy, kterým jsem v loňském roce dala taky prostor :-)

Když už večer (když mám chvíli pro sebe) nečtu a něco netvořím, tak si s chutí pustíme nějaký nový film či seriál. Za rok 2016 jsem jich viděla celkem dost. Přes den frčí pohádky a večer se můžeme konečně utrhnout a pustit si něco svého. Takže, které filmy mi za loňský rok naprosto učarovaly? Na které pořád vzpomínám? Které doporučuji, kudy chodím?


1. Otcové a dcery
Úchvatný film. Russel Crow byl úžasnej. Určitě si nezapomeňte kapesníčky. Životní osudy, které nám zasahují do života a ovlivňují, co děláme, jak to děláme a proč to děláme. Když rodinu opustí manželka a maminka, není to lehké. Jak se s tím vypořádal otec a jak to ovlivnilo dceru? Mrkněte.


Zdroj


2. Nejvyšší nabídka
Co napsat o tomto filmu? Příběh, který mi hodně dlouho nedal spát a musela jsem to v hlavě přemítat pořád dokola. Dozvíte se něco o tom, jak se kšeftuje s uměním a jak se člověk dokáže hodně změnit, když se poblázní do druhého. Nemohu říct nic víc, jen, že to musíte vidět!

Zdroj

3. Coco Chanel
Kdo by neznal módní ikonu Coco Chanel. Její život a cesta ke slávě. Úžasně ztvárněno díky Audrey Tautou.

Zdroj

4. Dánská dívka
Chtěla jsem nějaký film o umění a měla jsem ho. O muži, který chce být ženou a ve své době to nemá opravdu lehké. O umění, o kráse a o velkém životním osudu.

Zdroj

5. Teorie tygra
Na tomto filmu jsme byli v kině. A po dlouhé době jsem zažila plné kino a první řadu. Český film o tom, jak se ženy snaží ochočit muže. Dělají to nenápadně a chtějí svoje. A muži se buď nechají a nebo nenechají.

Zdroj

6. Tohle je náš svět
Hodně nabitý film o muži, který žije se svými šesti dětmi v přírodě mimo civilizaci. Učí se, hrají si, loví, vaří, cvičí a vědí toho mnohem víc než všichni kolem nás.

Zdroj




Tak to byly moje dvě šestky za rok 2016. Co oslovilo vás? Co byste mi doporučili vidět či přečíst? Sem s tipy :-)


Mějte se krásně a užívejte tohoto nového roku. Ať máme ke konci zase na co vzpomínat :-)


Safienka

čtvrtek 23. února 2017

Jedna duše, dvě těla (Čas zapomnění - Sharon Guskinová)


Janie by chtěla chlapa, opravdu moc. Pocítit tu lásku, souznění a společný život. Už jí táhne na čtyřicet a ještě jí nebylo přáno. Snad jen na malý moment, kdy na jedné dovolené pozná sympatického záhadného muže, podlehne.

Čtyři roky poté...

Noe je blonďatý modrooký čtyřletý chlapec, který toho na svůj věk ví opravdu hodně. Nikdo ho nedostane do vany plné vody, do sprchy, ani umýt ruce. Není divu, že zapáchá a je to na první pohled případ pro sociálku.

Jerom Anderson je psychiatr, který se už dlouhou dobu věnuje posmrtnému životu, duším a malým dětem, kteří si pamatují. Ač už se mu čas krátí, tak věří, že svoji knihu dokončí. Jen potřebuje najít ten správný příběh.

Jak už asi tušíte, linka knihy Čas zapomnění je jasná. Není to příběh pro všechny. Můžete či nemusíte věřit. Pokud se o podobné ezoterické věci zajímate a nebo jste o nich někdy slyšeli, tak by vás to mohlo oslovit. Možná vás nadchnou příběhy pod čarou, které dokládají pravdivost toho všeho. Pravdivost a zoufalství dotyčných dětí, které se narodily a pamatují si na svůj předchozí život.

Dokážete si představit, že byste se narodili a měli pocit, že ke svým rodičům vůbec nepatříte? Že vaše místo je někde jinde? A že trpíte panickým strachem a nočními můrami?

Kniha mě zaujala od prvního přečtení anotace. Mám tyto zamotané příběhy s nádechem něčeho víc ráda. Zvlášť, když jsou okořeněny skutečnými výzkumy a příběhy. Dává to všemu pak ještě víc zajímavosti než obvykle. Nutí mě to hledat víc mimo knihu.

Když bych příběh Sharon Guskinové, americké producentky a scénáristky, převedla do svého života, tak bych byla přesně tak nešťastná a zoufalá jako Janie. Mít doma dítě, které nade vše milujete, které ale neustále tvrdí, že jeho domov je jinde, to by byl velký emoční nápor. Vy byste se láskou rozkrájeli, ale on vám tvrdí, že jeho máma je někde jinde? Nemožné?

Chtěli byste znát tu druhou, údajně pravou matku? Jak moc byste byli zvědaví? I přes všechnu bolest si myslím, že hodně. Je to tak přirozené, znát pravdu.

Velká životní zkouška.

Zcela jasně jsem viděla soudy všech od personálu ve školce po psychology, psychiatry, kteří to viděli jako jedno velké pobláznění a šílenost. Nasadit léčbu a konec. Jak definitivní a k odsouzení hodné. Stejné jako všude jinde. Vyléčit aktuální problém, ale neřešit původ toho všeho.

Naděje umírá poslední.

Kdo má ale srdce a trochu naděje, tak mu musí být jasné, že to není konečný stav. Že tu musí být něco víc. I kdyby to mělo stát cestování přes celý svět, poznání nových rodičů a vyřešení záhady zmizení malého chlapce.

Myslím, že kniha není vhodná pro všechny. Ne všichni přijmou tuto situaci a ne všichni v ní věří. Kdo se ale zajímá, tak by ho to mohlo bavit. Zápletku to určitě má a hodně zajímavé mi přišlo rozuzlení situací obou rodin.

Zkuste to a uvidíte sami ;-)



Safienka


Název: Čas zapomnění
Autor: Sharon Guskinová
Vydává:  Ikar, 2016

Co plánuji na blížící se jarní dny?


Jaro.
Najaře se zase asi zamiluju.
Ať je nějaká zábava.

A nebo taky ne. Nebo taky budu dělat milion věcí, které mě tolik lákají a budu se radovat a veselit a tančit a hýřit a vyrábět a číst a tak. Však to znáte.

Jaro už je skoro tu. Krom té nemilé předpovědi povodní, svítí víc sluníčko a ptáci zpívají. Prostě poezie. :o) Mám pocit, že na něj každý čeká jako na smilování. Ač jsme si nemohli přát krásnější zimu, co se množství sněhu týče, tak to bylo dlouhé. První sluníčko byl balzám. Kamarádka tomu úplně podlehla a s manželem si venku opekla buřta. Jo, někdo se fakt hodně těší :o)


Jedno ráno jsem odvedla Marušku do školky a s Adámkem se vydala na procházku kolem potoka. Ještěd pořád na dohled, ticho všude, slunce a pára od pusy. No co vám budu povídat, nabilo mě to na několik dní. Napsala jsem si ten blažený pocit na lísteček a hned ho rychle hodila do sklenice, kam putují všechny mé radosti tohoto roku. Ať mám na co vzpomínat.

Mám pocit, že do mě po zimě vjela nová energie, která hodně mění a spoustu slibuje. Hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou a já se chovám jako každá potrhlá ženská. Snažím se je napsat a pak splnit. Zjistila jsem ale, že seznamy jsou fakt zákeřná věc. Musím si vytyčit tři body, které zaplním, protože když tomu nedám hranice, tak jsem schopná popsat arch z obou stran a ještě pořád chodit připisovat. Díky tomu mám pocit, že nestíhám a mám pořád dělat to a to, místo abych se uklidnila, zpomalila a užívala si nicnedělání a stereotypně proudících dní.

Zdroj

Co se mi tedy honilo hlavou a co bych si ráda odškrtla/splnila najaře, potažmo po celý rok? 



☀ Udělat pořádek v dokumentech a vyřadit to, co není potřeba a zabírá místo.

☀ Zaměnit „Udělám to až...“ za „Jdu na to!“

☀ Dopřávat si luxus a kvalitu. Povyměňovat co nejvíce chemických věcí za ty bezchemické. Skvělé doporučení okoukávám zde.

☀ S tím souvisí i výroba pracího gelu z mýdla, sody a octa :-)

☀ Najít nějaký nový jarní salát a dělat ho co nejčastěji.

☀ Obejít bazary, pořídit nějakou novou vázu (nebo si nějakou vyrobit/zrecyklovat) a obklopovat se květinami. Mají kouzelnou moc :-)

☀ Koupit barevné obálky, nějaké nové samolepky, sehnat adresy a rozeslat spoustu dopisních nebo pohledových radostí :-)

☀ Zabalit si svačinu, vzít si nějaký podprdelník, něco dobrého k pití a vyrazit někam do přírody.

Opečovávat a hýčkat si své kamarády a vztahy s nimi.

☀ Vzít si teplou deku, oprášit křeslo, uvařit kafe a užívat si prvních jarních slunečních dní...a prostě jen být.

Zdroj

☀ Více se zajímat a nebýt taková důvěřivá ve věcech spotřebního zboží. Koukat, co jím a piji. Prostě se víc zajímat.

☀ Udělat vítr v knihovně, oprášit poličky, vybrat knihy do bazaru a seřadit vše nějak bláznivě. Třeba podle barvy, to mě vždycky lákalo.

☀ Vybrat nějakou zajímavou knihu, napsat do ní vzkaz a darovat ji do zajímavéhoprojektu s onkologickým oddělením.

☀ Nějaké kačky věnovat psím či kočičím útulkům (třeba i přes kočičí aukci). Nebo naopak něco tam darovat a penízky poslat na pomocný účet.

☀ Napsat seznam bylinek, které budu letos pěstovat.

☀ S tím souvisí i seznam, kdy, kde a co jak sbírat a následně sušit.

☀ Určitě zkusit vypěstovat kiwi.

☀ Vzít si košík a vyrazit na farmářské trhy.

☀ Uspořádat domácí kino a konečně někde sehnat ten dataprojektor.

Obhlédnout nové kousky do šatníku. Když už vím, že jsem ta ležérka a co si konečně pořídit, tak to bude nakupování jedna radost.

Neřešit zbytečnosti a občas jen mlčet.

Víc se usmívat.

A hlavně nikam nespěchat a mít se ráda taková, jaká jsem.

Otřepané, ale pravdivé!


Ani nevíte, kolikrát jsem od Vánoc začala psát článek. Nesčetněkrát. Nějak jsem ho ale nemohla dokončit, prostě to nešlo. Vlastně ani moc knih jsem nepřečetla. Jo, dala sem jeden celý seriál (miluji Panství Downton! :-))), oprášila šicí stroj a připravila jednu malou oslavu, jinak ale energie nějak nebyla.

Nedávno mi přilítl do schránky email, že lidé si v zimě na sebe berou spoustu starostí a dělají milion věcí. Měli by ale jako příroda odpočívat a spíš se starat, aby jim bylo dobře a byli v teple. Takže i když už tu je skoro jaro, tak pojďme to lenošení trochu dokončit. Zahoďme všechno za hlavu, dejme se do režimu offline a buďme šťastni. Jinak to přeci ani neumíme, no ne? ;-)


Krásné jarní začátky :-)


Safienka

čtvrtek 2. února 2017

Placka, pizza, chléb

Miluji chleba. Někdy se ho ale člověk přejí a nebo potřebuje trochu změnu. V tomto případě se nejčastěji uchyluji k pečení placek. Za tu dobu, co jsem si oblíbila kuchyňské prostory, jsem si nejvíc oblíbila tři placky, které dělám pořád dokola.

A které to tedy jsou?


Indické placky ČAPÁTÍ

Co je potřeba?

500 polohrubé pšeničné mouky (občas to střídám a dávám napůl s žitnou nebo špaldovou)
1-2 lžíce oleje
2-4 lžíce rozpuštěného másla
pepř
200ml vlažné vody

A jak na to?

Všechno dám do jedné mísy a vyrobím těsto, s kterým se skvěle pracuje. To si rozdělím zhruba na 8 dílů, z kterých vyválím placky (cca 15-20cm v průměru). Nejlíp tak, aby se vám vešly na pánev ;-)
Mezitím si rozpálím pánev. Peču na sucho a nebo na olivovém oleji (v mém případě) z jedné strany 3minuty a z druhé 2min. Hotové placky skládám do mísy, kde je potřu máslem a přikryji utěrkou, zůstanou tak teplé a vláčné.

Nejčastěji je dělám s mísou zeleniny, opečeným tofu nebo kuřecími kousky a nějakým dobrým dipem. Dají se jíst také na sladko.





PIZZA z domácí pekárny

Co bude potřeba?

domácí pekárnu
250ml mléka
6 lžic olivového oleje
350-400g polohrubé mouky (opět někdy míchám s žitnou nebo špaldovou)
1 lžička soli
1/2 kostky droždí
1 lžička cukru


A jak na to?

S domácí pekárnou je to jednoduché. Vše dám do pekárny v uvedeném pořadí a zapnu program TĚSTO. Po cca 1,5h vyndám krásně zpracované těsto, které rozdělím na 3 díly, které vyválím a nazdobím dle svých chutí. Nejčastěji dávám rajčatové pyré, šunku, sýry, kukuřici, rajčata, někdy i cuketu a vždycky bazalku.
Peču zprudka v roztopené troubě zhruba 7-10min.




PITA CHLÉB

Co bude potřeba?

240g hladké mouky
240g špaldové mouky
1 balíček sušeného droždí
270ml vlažné vody
2 lžičky soli
1 lžička třtinového cukru
4 lžíce olivového oleje

A jak na to?

Smíchám obě mouky, droždí, sůl a cukr. Hned potom přidám olivový olej a vlažnou vodu. Vše řádně prohnětu a vytvořím těsto, které nechám asi hodinu kynout v zakryté v míse.
Po nakynutí rozdělím těsto na cca 8 kousků, které rozválím na silnější placky. Silnější proto, aby tam při pečení mohl vzniknout prostor/díra. Po zpracování je dám ještě na plech a nechám 15minut dokynout.
Mezitím rozehřeji troubu na 250st. Placky peču zhruba 5-10min, dokud nezezlátnou a v nejlepším případě se nenafouknou.
Po vyndání placky splácnu a dám někam pod utěrku. Když jsou vychladlé, ta je rozříznu a plním čím se mi zamane. Nejraději hummusem, listovým špenátem a paprikou.
Krásně, dopodrobna popsán najdete recept zde :)




Dobrou chuť :-)

Safienka