Životní styl: Začínáme bez pšenice

Za jednu z nejzajímavějších knih, které jsem četla v roce 2015, považuji knihu Život bez pšenice. Ačkoliv se jedná o odbornou publikaci, celkem jsem ji zhltla. Našla jsem tam spoustu informací, které jsem nevěděla a které mi utvořily nové pohledy na své stravování.

Od roku 1991 jsem diabetikem I.typu. Již od začátku jsem léčená inzulínem, takže si ho musím píchat několikrát denně. Ze začátku jsem se s tím docela trápila, ale myslím, že už jsem si za těch 24 let celkem zvykla. Od začátku, co si snad pamatuji, jsem jedla chleba, pečivo a potraviny složené převážně z pšenice. Je to totiž tak jednoduché. Když nevíte co, tak si vezmete kousek chleba nebo rohlík a hlad je zažehnán. Dokonce i v časopisech, které jsou věnovány diabetu, se pšenice nachází v jídelničku až moc často. Když jsem koukala na jeden vzorový, tak jsem tam našla k snídani chleba, k obědu těstoviny, nějaký rohlík k svačině a pak cosi k večeři. Tzn., že pečivo několikrát denně. Když jsem řešila svůj jídelníček s doktorkou na diabetologii, tak mi byl doporučován chleba. Říkám si, proč?!?

Když o tom člověk neví, nebo jen nepřemýšlí, tak se tolik asi nezarazí, že se pšenice vyskytuje v našem jídelníčku tak často. Od té doby, co jsem si přečetla Život bez pšenice a pročetla několik odborných článků, to ale vidím na každém rohu a jen kroutím hlavou. Nechci tady psát o tom, jak je pšenice v její dnešní podobě pro naše tělo škodlivá a nepotřebná. Ráda bych se spíše zaměřila na to, jak jsme jí v naší domácnosti řekli adié.

Aby se nám to dobře počítalo, tak jsme začali 1.1.2016. Co nás k tomu donutilo? Řekla bych, že nejvíc naše oteklé pupky po vánočních svátcích a potom taky touha po lepším zdraví a bohatější stravě.

Nikdy bych netušila, že se do toho bude chtít pustit i můj muž. Jsem za to neskonale vděčná, neboť je to velká podpora a motivace, když se o něco snaží v rodině dva.

O bezlepkovém stravování jsem přemýšlela a dokonce ho i zkoušela loni, když jsem byla těhotná. Vydržela jsem to ale jen několik týdnů a nakonec se k pšenici zase vrátila. I přes těch pár dní jsem ale pocítila rozdíl, hlavně tedy v hodnotách glykémie. Když jsem diabetologům tvrdila, že mi chleba zvyšuje po ránu cukr výš než cokoliv bez pšenice, tak mi nevěřili. Jen kroutili hlavou a nechtěli připustit jinou možnost než tu, co mají nadrcenou.

Teď už je to skoro měsíc, co jíme bez pšenice. Řekla bych, že to není stoprocentní, ale vědomě se udržujeme u toho, abychom se pšenici vyhnuli a jedli něco jiného. Zařadili jsme více zeleniny, ovoce, tvarohu, pohanky, luštěnin, ořechů, jáhel.

Zdroj

Našla jsem několik stránek, z kterých čerpám inspiraci a kde se motivuji. Hodně mi pomáhají cíle, které jsem si pro tento rok dala. Úplně nejvíc mě ale motivuje to, že se cítím líp a hlavně, že nemám celé dny žravou. Přes den nemám téměř vůbec hlad a večer jsem klidnější a nevymetám všemožné úkryty slaných a sladkých potravin.

Je spousta pozitiv, které nás provází a udržují nás u toho, abychom pokračovali. Nemohu říct, jak dlouho to vydržíme, protože sama nevím. Pšenici vidím všude kolem a je občas těžké vydržet, ale zatím to jde.

Ráda bych s tímto naším příběhem pokračovala v několika dalších článcích, kde bych chtěla zvýraznit své oblíbené recepty, větší zkušenost se změnou postavy, tipy na potraviny a třeba i něco dalšího, co mě k tomu napadne. Doufám, že neskončím, jako jsem začala a nějakou dobu to vydržím, aby to mohlo být trochu inspirativní a motivující.

Uvidíme, držím nám palce.

Mějte se krásně, i když dneska poněkud deštivě.

Safienka