Letem mým světem I.

Zdá se, že když bude vše dokonalé, tak bude vše naprosto vpořádku, budu šťastná, nejšťastnější! Omyl, dokonalost není cesta ke štěstí!

Maličkosti jsou tak moc důležité. Teprve teď jim přicházím na chuť.

 

 

Miluji prázdnou myčku. Mám pocit jakési svobody :o)

 

Když svítí slunce, mám o 50% lepší náladu. Když nesvítí, nálada je o 50% horší.

Jarní slunce mě dokáže zároveň nabít i vybít. Vůbec to nechápu.

 

Není nad to, když vám v té nejnečekanější chvíli dítě řekne, že vás má rádo a nebo vás pevně obejme.

Když zavřu knihu, potřebuji se podívat, jestli už se blížím k půlce, jsem za půlkou, či jsem u konce. Čtečka je v tomto nevděčná.

Výběr knih je fascinující záležitost.

Poslední dobou mám pocit, že bych měla chodit novými cestami. I třeba těmi, které jsou hned vedle mých oblíbených. Vůbec nejlepší je chodit těmi častými pozpátku a nebo se sem tam otočit.

Nikdy bych nevěřila, jak květina nebo příprava kávy zvedne náladu.

Fascinuje mě, že lidé vidí opravdu jen malilililililililičkatý zlomek toho, jak se cítím. Do mé hlavy nevidí, což jim opravdu závidím.

Čím dýl jsem doma s dětmi, tím hůř mluvím ve společnosti. Fakt mi to moc nejde. 

Dost často se musím zastavit, vydýchat se a říct si, že není kam spěchat. 

Tak strašně moc mě ovlivní slova chvály a povzbuzení.

 

Knihy jsou jako lidé, pokud stojí ve frontě, dávají mi falešný pocit nátlaku.

Strašně mě mrzí, když se probudím se špatnou náladou. Omlouvám se všem okolo, ale fakt nevím, kde se vzala.

 

Když jsem byla poprvé těhotná, tak jsem se nejvíc bála přebalování. Jojo, časy, názory a lidé se mění.

 

 

 Safienka