I přes to, že první dítě dneska přišlo hlásit, že je ráno, v šest hodin a druhé následně o několik minut později, to byl krásný den. Po dlouhé době svítilo slunce a to už je samo o sobě dosti nakopávací. Znáte to, čaj chutná líp, ovoce je zářivější, káva voňavější, okna umytější, bordel zamaskovanější, nervy obalenější...prostě
slunce je zázrak.
Jinak se dneska nic extra světoborně nakopávacího nedělo. Pominuli poslední duben a svátek zvaný Beltain. Oslavu pálení čarodějnic se mi moc zmiňovat nechce, protože se mi to nelíbí, děti z toho mají strach a já vlastně taky, protože občas se jako čarodějnice chovám.
Ovšem v mé hlavě se dneska odehrála zase jedna chytrá diskuse mezi Mnou a Mnou.
Bylo to o tom, co už je dosti omleté, ale vlastně stále pořád aktuální, proč děláme věci, v kterých se necítíme šťastni? Protože je to jednodušší? Protože jsme na to zvyklí? Protože ... protože ... protože?
Dneska jsem se sama ocitla právě v takovém stavu. Spílala jsem samu sebe a ptala se proč.
Po výletu jsme se vrátili zpět domů, děti opět nabušené novými zážitky jako je svezení hasičskou Tatrou, sezení v Tatře, koukání na Tatru, padání na trávu, ježdění na kole a ujídání sušenek.
Teď už konečně spí. Ano...konečně. A já se loučím s dubnem tak nějak v poklidu.
Doufám, že jste si dnešní den užili (a asi ještě užíváte), přičichli k nějakému ohýnku (nepřipálili si vlas) a dostatečně se nabili dobrou energií.
Mějte se bájově, zase zítra.
Safienka
PS: Mami, všechno nejlepší :):*
Převzato z Kuchařky ze Svatojánu:
Beltain je skutečným svátkem jara. Zima, chlad a smrt jsou pro tento rok zažehnány.
Stěžejním tématem svátku Beltain je plodnost, předvečer prvního máje dosahují sexuální síly světa vrcholu, a proto byl v pozdějších dobách tento nádherný svátek hloupě zredukován na „orgie v hájích“. Je to částečně i proto, že jsme se odvrátili od skutečného významu sexuální energie a sexu jako takového. Pro některé je to pouhý prostředek k plození dětí a pro jiné potěšení.
Něco musí být obětováno, aby něco dalšího mohlo žít. Svátek Beltain oslavuje rovnováhu v přírodě a vesmíru, věčný koloběh. Aby mohl vzniknout nový počátek, musí něco starého odejít. Co obětujeme pro další život my? Modernímu, civilizovanému člověku je pojem osobní oběti zcela cizí, odmítáme se zříci byť jen maličkosti. Možná bychom za jakousi formu oběti mohli považovat dobročinnost, peněžité příspěvky na hladové děti a toulavé psy. Ale sami jistě cítíte, že to není jaksi ono, vytratil se nám z toho ten osobní prvek. Je dobré se nad tím občas zamyslet a proč ne zrovna o filipojakubské noci?
Stromem pro Beltain je jednoznačně jeřáb, je to strom s nejsilnější energií ochrany. Ochraňuje nejen dům, pole a zahrady, ale i naši duši. Když bloudíme a ztrácíme se a hrozí nám šílenství, jeřáb nás vždy vrátí zpátky. V noci na prvního máje se odřezávají větévky jeřábu a jako ochranné amulety se věší do domů. Je důležité, aby větévky byly „na očích“ prvomájovému Slunci, když ráno vyjde. Vyrábějí se z nich také rituální ochranné rovnoramenné křížky svázané červenou nití. Tyto křížky jsou mimořádně účinné.
V podvečer se zapalují živé ohně, které mají ochrannou moc. Živým ohněm se rozumí takový oheň, který je rozdělán za pomoci tření dřívek a troudu.
Vztyčují se májky – mužský falický kůl se vsadí do ženského, teplého klína Země.
Svátek Beltain byl také spojen se Zeleným mužem, prastarým archetypálním symbolem Pána Lesa. Starý Zelený muž byl rituálně zabit mladým a postavil se na jeho místo. Představuje to kromě jiného i přeměnu staré, temné, chladné a zlé energie na opačný pól – světlo, teplo a dobro.
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Děkuji za milé komentáře ♥